Radek Hospodka je zkušený odborník, je ředitelem odboru dozoru a regulace vodárenství na Ministerstvu zemedělství ČR. Odbor vznikl před třemi lety v sekci vodního hospodářství a zahrnuje dvěoddělení – analytické a benchmarkingu a oddělení stížností, kontroly a regulace.

Cena vody musí odpovídat významu služeb
Víme, že pitná voda patří na seznam zboží s regulovanými cenami, které jsou státem věcněusměrňované. Způsob výpočtu ceny vody je v kompetenci Ministerstva financí, ale výslednou výši ceny vody schvalují samotní vlastníci vodovodů a kanalizací. To jsou u nás z 90 procent česká města, a tak je cena vody odvozená od politického rozhodování zástupcůměst. 

K výši ceny vody Hospodka dodává: „Samotná výše ceny pro vodné a stočné není sama o soběplněsrozumitelným ukazatelem pro odběratele. Cenu je třeba dát do souvislosti zejména se spotřebou.“ Připomeňme, že spotřeba vody v domácnostech se v posledních pěti letech ustálila zhruba na 88 litrech na osobu a den, tedy 32,12 m³ na osobu a rok.

Radek Hospodka vzhledem k cenám vody v regionu Vodárenské akciové společnosti dodává: „Z toho plyne, že výdaje za vodné a stočné na jednu osobu se průměrně pohybují ve výši 2980 Kčza rok, což je 248Kčza měsíc či cca 8 Kčza den.“



Dodávka kvalitní pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod se přitom považuje za naprostou samozřejmost. „Pokud má být tato samozřejmost udržitelná, a to nejen ve vztahu k vodohospodářskému majetku, ale i vodním zdrojům, musí podle mne cena odpovídat významu těchto služeb za předpokladu transparentnosti a kontroly nákladových položek začínajících u samotných vlastníků vodovodů a kanalizací a konče u státní správy. Takový přístup považuji za správný a udržitelný,“ zdůrazňuje ředitel odboru.

„Vizí je trvale zavést benchmarking vlastnických a provozovatelských společností se zajištěním každoročního poskytování objektivních informací z oboru vodovodůa kanalizací odborné i laické veřejnosti,“ dodává Hospodka.
Měly bychom hledat nástroje pro motivaci vytvářet větší vlastnické a provozovatelské celky založené na principu solidárního přístupu. Poskytování služby dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod je třeba jednoznačněvnímat jako velice odbornou a odpovědnou činnost.

Naplňují vlastníci plán obnovy?
Význam plánůfinanční obnovy je bohužel některými městy podceňován. V případěmenších subjektůministerstvo zjistilo dokonce jejich absenci. „Zjištěny byly také případy, kdy finanční prostředky potřebné na obnovu měly být podle plánu generovány z příjmůvodného a stočného, ale ve skutečnosti se jednalo o finanční prostředky z jiných zdrojů, například z obecních rozpočtů,“ uvádí Radek Hospodka. 

Rozdílný je i způsob zpracování plánů obnovy a úroveň a kvalita vedení technické evidence. „Pokud obec jako vlastník vodovodůa kanalizací nemá plán financování obnovy, vystavuje se riziku možného postihu,“ připomíná Hospodka.

Ideálem přitom je, pokud je podrobný plán finanční obnovy přímo svázán s investičním plánem. Prioritou je dle Hospodky zjednání nápravy a edukace. „Letos bude mít Ministerstvo zemědělství celou problematiku blíže zanalyzovanou v rámci benchmarkingu vlastnických subjektů a připravujeme strategii, jak dále postupovat,“ upozorňuje ředitel odboru.

Větší celky se solidárním přístupem
Aktuálně u nás působí 6668 vlastníků vodohospodářské infrastruktury. K časté kritice velké roztříštěnosti Radek Hospodka dodává: „S ohledem na to, že jde zejména o menší obce, zastávám názor, že by se měly hledat nástroje pro motivaci vytvářet větší vlastnické a provozovatelské celky založené na principu solidárního přístupu. Poskytování služby dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod je třeba jednoznačněvnímat jako velice odbornou a odpovědnou činnost.“ Ve stejném duchu se vyjádřil také exministr zemědělství Marián Jurečka v rámci loňské konference H₂0. Nezbývá tedy než si počkat na další kroky ze strany ministerstva.