Jak je to ale ve skutečnosti? Jak už to tak bývá, nic není černobílé. Vodárenství má tu smůlu, že je to obor poměrně komplikovaný a průměrný občan tak neví, že 95 % vodovodních trubek a kanalizace stále vlastní česká města a obce. První dobrou zprávou tedy je, že nemusíme nic vyvlastňovat :).

A k čemu nám tedy jsou ty kapitalistické firmy? To jsou provozní společnosti, které na základě smlouvy zajistí, aby vám voda vytekla z kohoutku. Starají se a opravují vodovodní potrubí, ze surové vody vyrobí pitnou, kontrolují její kvalitu, postarají se o kanalizaci i o to, aby do řek odtekla voda řádně vyčištěná a vyřeší všechny havárky i veškeré vaše dotazy na infolince.

To vše na základě smlouvy a za podmínek, které požadovalo město a požaduje stát. Co nám vadí? To, že firmy mají zisk v řádu procent. Vadit by nám ale mělo spíš to, že pokud nejsme spokojeni s tím, jak soukromé firmy podnikají, pak to znamená, že jim nejsme schopni nastavit řádné podmínky.

Ano, zřejmě nastala doba, která si žádá změny. Možná by ale boj s třídním nepřítelem bylo mnohem lepší vyměnit za boj o lepší nabídku, lepší služby ve vodárenství. Pojďme najít způsob, jak uspořádat výběrová řízení a srovnat nabídky veřejných a soukromých firem. Mělo by jít o efektivitu, o lepší nabídku, ne o třídní boj.

Protože, ať už stojíme na jakékoliv straně barikády, vždy budou existovat efektivnější i méně efektivní. Firmy, které budou na odborném vrcholu i ty z jeho konce. Pomohlo by nám, kdybychom se poučili z historie a přestali firmy dělit na chtěné a nechtěné a začali je poměřovat podle skutečného výkonu. Na firmy, které fungují lépe a ty ostatní.

Proč? Možná proto, že chceme být na odborném vrcholu a ne na jeho konci. Vždyť přece každý z nás si radší koupí chleba od šikovnějšího pekaře a je jedno, jestli je veřejný nebo soukromý.