Očividná nepravda: „stát, obce či města zprivatizovaly vodu a je nutné ji vrátit zpět“

Také jste to slyšeli od některých politiků? Jaká jsou fakta? Stát neprivatizoval vodárenský majetek. Po roce 1989 jej tak zvaně odstátnil, tedy převedl na města a obce, které rozhodly, jak s ním naloží. Jen v několika málo případech poté došlo k převedení na soukromé společnosti. V České republice je dnes 85 procent vodárenské infrastruktury stále v majetku měst a obcí. „Soukromý sektor má nějaký vliv nanejvýš na 15 procent majetku vodovodů a kanalizací. Podstatný vliv, tedy reálně uplatnitelný, má pak nanejvýš na 10 procent majetku. V zásadě se to týká jenom severní Moravy, bez Ostravy,“ vysvětluje Jiří Heřman, člen představenstva APROVAK ČR.
Soukromý sektor má podstatný vliv na nanejvýš 10 procent vodáreského majetku.

Ostatní nepravdy se dají nazvat rafinovanějšími, protože k nalezení skutečnosti je třeba hlouběji pochopit, jak vodárenský obor funguje. Mezi často citované nepravdy patří hlavně zavádějící informace o roli vodárenského provozovatele. V médiích se například objevuje, že: „provozovatel je jen překupník“, „provozní model je zestátněním nákladů a privatizací zisku“ nebo „kdyby nebyl provozní model, veškerý zisk by mohl jít do obnovy infrastruktury“. Pojďme se podívat, jak je tomu ve skutečnosti.

Rafinovaná nepravda: "provozovatel je jen překupník"

Vlastník je ten, kdo postaví vodovodní nebo kanalizační sítě, tedy položí trubky. Tím, že je postaví, převezme na sebe také odpovědnost zajistit jejich kontinuitu, tedy trubky obnovovat až doslouží. “Tuhle povinnost nikdo jiný než vlastník mít nemůže. Doslouží-li vám auto, koupíte si nové. U trubek je to stejné. Vinit provozovatele z toho, že neobnovuje, je vlastně výzva k postupné privatizaci,“ upozorňuje J. Heřman.

Myslíte, že když vlastník postaví infrastrukturu, znamená to, že konečným odběratelům poteče voda z kohoutku? To platí jen ve vzácných případech, kdy máme studnu na kopci, voda je křišťálově čistá a teče po celou dobu z kopce až do kohoutku ke spotřebitelům. Ve většině ostatních případů k tomu, aby infrastruktura skutečně fungovala, je nutné, aby ji někdo obsluhoval. Pokud není voda křišťálově čistá, musí být upravena tak, aby vyhovovala hygienickým požadavkům. V okamžiku, kdy nastane určitá porucha, musí ji někdo odstranit. Někdo se musí starat o to, aby poruchy pokud možno nebyly, tzn., musí provádět údržbu. Navíc neustále roste administrativní náročnost, a to velmi dramaticky. K tomu musí být někdo ve styku se zákazníky, mluvit s nimi, uzavírat smlouvy, musí být schopen poslat faktury, vyřizovat reklamace atd. To vše zajistí provozovatel, který vykonává podstatnou část činností, jež by jinak musel vykonávat vlastník. A tyto činnosti mají své náklady a nároky na kapitál.

Tím, že vlastník uzavře smlouvu s provozovatelem, zbaví se tedy veškerých rizik spojených s vodohospodářským provozem. „Ten, kdo si myslí, že neumí zvládnout jednu smlouvu, kterou uzavře s provozovatelem, pak samozřejmě neumí zvládnout ani vlastní provozování,“ dodává Jiří Heřman.
Ve většině případů k tomu, aby infrastruktura skutečně fungovala, je nutné, aby ji někdo obsluhoval. Provozovatel tedy není překupník, ale vykonává podstatnou část činností místo vlastníka.

Jaké nároky na kapitál má vlastník a provozovatel? Oba potřebují ke své činnosti určité finanční vstupy a mají určité výstupy. Vlastník k pořízení infrastrukturního majetku potřebuje kapitál. Provozovatel pořizuje ostatní majetek – auta, stroje, přístroje, provozní budovy, počítače, software atd. To vše je provozní majetek a na jeho pořízení a obnovu jsou třeba další zdroje.

„Provozovatel tedy není překupník, ale vykonává podstatnou část činností místo vlastníka. Z každodenních činností se dá říct, že všechny. Tyto činnosti mají své náklady a mají své výnosy,“ vysvětluje člen představenstva Jiří Heřman. A pro přiblížení uvádí: „Mám rád sýry z Madety, ale nejezdím je kupovat do Madety ve Veselí nad Lužnicí. Chodím si pro ně do samoobsluhy jako každý jiný a nerozčiluju se nad tím, že nakupuji u překupníka. Je to prostě někdo, který místo mne na své náklady dojel do Veselí, vyjednal tam dobrou cenu a spolu s dalšími věcmi, které potřebuji, mi je vystavil na jeden pult.“

Další populární nepravda: „provozní model je zestátněním nákladů a privatizací zisku“

Z toho, co již bylo uvedeno, je zřetelné, že tomu tak není. „Vlastník i provozovatel nesou každý svůj díl nákladů i zisků a zodpovědný vlastník má zpravidla násobně vyšší zisky než provozovatel,“ upřesňuje Jiří Heřman. Pokud vlastník zisk nerealizuje, pak dotuje infrastrukturu. Z ekonomického pohledu nerealizace zisků je dotací.
Vlastník i provozovatel nesou každý svůj díl nákladů i zisků a zodpovědný vlastník má zpravidla násobně vyšší zisky než provozovatel.
Jaká je tedy ziskovost vlastníka a provozovatele? Jako extrémní příklad lze použít Vodárenskou společnost Táborsko, která v poměrně krátkém období provedla velmi masivní investici do svého majetku. „Kdo znáte Tábor a jeho úzké uličky, tak si dokážete představit, jak se tam asi rekonstruuje kanalizace,“ připomíná Jiří Heřman. V Táboře se kompletní rekonstrukci povedlo dokončit během dvou let. Znamenalo to ale masivní přísun kapitálu, který bylo potřeba splácet, a nic jiného než zisk k tomuto účelu nebylo možné použít. V tomto případě tedy ziskovost (poměr zisku k úplným vlastním nákladům) u vlastníka vycházela dokonce na 63,1 procenta a u provozovatele na 2,2 procenta. „Stejný obrázek, ale s jinými čísly byste našli v Českých Budějovicích i v řadě dalších středně velkých měst. Zisk je pro vlastníka nutný, pokud k obnově infrastruktury přistupuje zodpovědně,“ shrnuje Jiří Heřman.

A na závěr: „kdyby nebyl provozní model, veškerý zisk by mohl jít do obnovy infrastruktury“

Na předchozím příkladu jsme viděli, že ze zisku je nutné obnovovat a rozvíjet infrastrukturní majetek a stejně tak je tomu u provozního majetku. Pokud by nebyl provozní model, pak by vlastník musel veškerý provozní majetek pořídit, obnovovat a rozvíjet. Použil by k tomu svůj zisk, který by tak nemohl využít na obnovu infrastruktury.
Pokud by nebyl provozní model, pak by vlastník musel ze svého zisku veškerý provozní majetek pořídit, obnovovat a rozvíjet.

Bohužel v poslední době se mnoho lidí pod hlavičkou expertů v médiích vyjadřuje a vůbec neví, jak vodárenský obor funguje, nebo pokud ví, tak úmyslně situaci zkreslují. Proto Jiří Heřman v závěru své prezentace v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR apeloval: „Prosím, zajímejte se o fakta dříve, než přitakáte rozhořčeně, a tedy zdánlivě spravedlivě znějící propagandě!“