Starosta Hluboké nad Vltavou v dopise pořadu Reportéři ČT vytýká zejména to, že nekvalifikovaně a neobjektivně porovnává dva hlavní provozní modely. Pořad se dlouhodobě věnuje soudním sporům, které vedou menšinoví akcionáři proti VAK Zlín. Od počátku však není obsah reportáží vyvážený a obsaženy jsou pouze citace opozičních zastupitelů města Zlína či představitelů menšinových akcionářů, kterým soudní spor vyhovuje.

„Je svaté právo obcí a měst na Zlínsku, aby uvnitř jimi spoluvlastněné společnosti válčily proti jiným obcím a městům. To ale neznamená, že může Česká televize dehonestovat ty, kteří se poctivě a uvážlivě rozhodli jinak a mají hodně důvodů si za tímto rozhodnutím stát, protože jasně vidí, že dané rozhodnutí bylo pro jimi zastupované občany výhodné,“ uzavírá v dopise starosta města Hluboká nad Vltavou.

Česká televize nemůže dehonestovat ty, kteří se poctivě a uvážlivě rozhodli jinak a mají hodně důvodů si za tímto rozhodnutím stát, protože jasně vidí, že dané rozhodnutí bylo pro jimi zastupované občany výhodné.

A Tomáš Jirsa, starosta Hluboké nad Vltavou ví, o čem mluví. Ve své funkci působí už 24 let a byl také u toho, když město zvažovalo výhody a nevýhody jednotlivých modelů. V Hluboké se už v devadesátých letech rozhodli ponechat majetek ve vlastnictví města a na jeho provoz si na základě výběrového řízení najmout externí odbornou společnost. Přiklonili se tak k provoznímu modelu a se svým výběrem jsou dodnes spokojeni. 



„Čas mne jen utvrdil v přesvědčení, že šlo o rozhodnutí velmi dobré. Nad tím, co se děje s naším majetkem, máme plnou kontrolu a výnosy z něj nám pokrývají potřeby jeho reprodukce. Máme veškerý komfort v přístupu k technickým i jiným informacím, ve zvládání čím dále složitější administrativy atd. – o vše se nám postará soukromý provozovatel. A že má zisk? Ano, má ho – pokud má fungovat jako zdravá firma, neobejde se bez něj. Ale pořizuje z něj také vše to, co bychom si jinak museli pořizovat sami, od aut až po informační systémy,“ píše v dopise adresovaném vedení České televize Tomáš Jirsa.


——————————-

Úplný text dopisu:

22. 9. 2017

Vážení představitelé České televize,

dovolte mi komentář k reportáži, kterou jste odvysílali v pondělí 18. září, Boj o vodu II. v pořadu Reportéři ČT.

Jakkoli mohu mít jisté pochyby o objektivnosti toho, jaká je podstata sporu o správu vodárenství na Zlínsku (jeví se mi daleko nejspíš jako boj menšinových akcionářů tamních Vodovodů a kanalizací proti akcionářům většinovým a jednoduše nevěřím tomu, že menšina je dobrá a spravedlivá a většina jsou lumpové a zloději, což je zjevný závěr z reportáže), nikdy bych si netroufl bez bližších znalostí tyto své pochybnosti nutit druhým, natož pak abych z nich pro druhé odvozoval panské rady, jak se mají nejlépe zařídit.

Bohužel naprosto nekvalifikovaným porovnáváním obou hlavních modelů, pod nimiž lze vodu provozovat, od širokého zobecnění kritického názoru na jednu zpackanou valnou hromadu jedné konkrétní vodárny k nepodložené dehonestaci samotného tzv. provozního modelu, jste se podle mého názoru nezachovali objektivně.

Asi by mi to ani nestálo za dopis, kdyby se v pořadu nezjevil „ekonomický konzultant“, který všechny, kdo vědí, že se vše dá úspěšně dělat jinak, než jak to dělají například v Přerově, nenazval hlupáky.

Jsem již dvacátý čtvrtý rok starostou Hluboké nad Vltavou. Širokých debat na téma „vlastnit sítě, nebo ne?“ (nejen vodohospodářské, ale také energetické), „pokud ano, provozovat si je sami, nebo ne?“ jsem se aktivně účastnil od samého počátku.

K rozhodnutí, že nechceme nést sami všechna rizika provozování, jsme se přiklonili již v samém počátku odstátňování vody v první polovině 90. let (nikoli tedy na přelomu tisíciletí, jak ve své reportáži tvrdíte). V jihočeském kraji obce a města převzaly veškerý infrastrukturní majetek od státu a najímají si provozovatele, který tuto infrastrukturu pro obce provozuje.

Čas mne jen utvrdil v přesvědčení, že šlo o rozhodnutí velmi dobré. Nad tím, co se děje s naším majetkem, máme plnou kontrolu a výnosy z něj nám pokrývají potřebu jeho reprodukce. Máme veškerý komfort v přístupu k technickým i jiným informacím, ve zvládání čím dál složitější administrativy atd. atd. – o vše se nám postará soukromý provozovatel. A že má zisk? Ano, má ho – pokud má fungovat jako zdravá firma, neobejde se bez něj. Ale pořizuje z něj také vše to, co bychom si jinak museli pořizovat sami, od aut až po informační systémy. Nechci zabíhat do podrobností – zkrátka jsme se svým minulým rozhodnutím spokojeni a nemáme důvod ho revidovat.

Také není pravda, že VAK Přerov dává veškerý zisk zpátky do vodovodů a kanalizací: pohledem na internet lze snadno zjistit, že také každý rok dává tu o něco více než čtvrtinu, tu téměř polovinu svého zisku do sociálního fondu, stimulačního fondu a na odměny členům statutárních orgánů. Vůbec neříkám, že to je špatně, ale je to opět něco, co my dělat nemusíme, protože nemáme podnik, v němž by to bylo zapotřebí. Jaký je rozdíl mezi ziskem, který vyinkasoval soukromý provozovatel (a nakrmil jím třeba svůj sociální fond), a tím, který se rozplynul do sociálního fondu provozovatele městského? Selský rozum mi říká, že z hlediska péče o náš majetek rozdíl není žádný. To, co v reportáži tvrdíte o přednostech modelu VAK Přerov, zkrátka není pravda, dokonce ani část pravdy – určitě je možné porovnávat přednosti a nedostatky jednoho možného uspořádání s jiným, ale má-li to nést užitek, musí se to dělat poctivě, a naopak nesmí se to dělat povrchně a předpojatě. Pravda není ani to, že tam, kde je soukromý provozovatel, nemohou být evropské dotace, příkladů dokazujících, že to jde, ve svém okolí vidím mnoho. Ta reportáž byla zkrátka nepovedená prakticky ve všem.

Je svaté právo obcí a měst na Zlínsku, aby uvnitř jimi spoluvlastněné společnosti válčily proti jiným obcím a městům. Stejně tak je svaté právo obcí a měst na Přerovsku, aby se zařídily, jak uznají za vhodné, pokud si to umějí zdůvodnit. To ale neznamená, že může Česká televize dehonestovat ty, kteří se poctivě a uvážlivě rozhodli jinak a mají hodně důvodů si za tímto rozhodnutím stát, protože jasně vidí, že dané rozhodnutí bylo pro jimi zastupované občany výhodné.

Tomáš Jirsa
starosta města Hluboká nad Vltavou
Sken dopisu s podpisem starosty města Hluboká nad Vltavou neleznete zde

Životopis Z. Jirsy, starosty Hluboké nad Vltavou

Narodil se 23. května 1957 v Libčicích nad Vltavou. Studoval na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Ječné ulici v Praze a později na katedře ekonomiky a řízení energetiky Českého Vysokého Učení Technického (ČVUT) v Praze.

Od roku 1980 pracoval v Energoprojektu Praha, nejprve v oddělení životního prostředí, později v oddělení lokalizace jaderných zdrojů. Ve druhé polovině 80. let úspěšně ukončil dvouleté postgraduální studium ochrany a tvorby životního prostředí (1987) a později i tříletý obor systémového řízení (1990), obojí na ČVUT. Za jednu ze svých nejlepších zkušeností považuje studijní pobyt na katedře ekologie a energetiky na Universitě Aalborg v Dánsku.

V roce 1991 se s ženou a dětmi odstěhovali do Hluboké nad Vltavou. Tři roky pracoval jako tajemník Městského úřadu. Po komunálních volbách v roce 1994 jsem byl zvolen starostou města a v této funkci působím dodnes (od roku 2005 jako neuvolněný starosta).

Jako starosta Hluboké byl v letech 1998-2005 členem předsednictva Svazu měst a obcí ČR, předsedou Svazu měst a obcí jihočeského kraje (1999-2005), členem delegace ČR v Kongresu místních a regionálních samospráv Rady Evropy (1996-2005, od roku 1999 předseda delegace), členem dozorčí rady Regionální rozvojové agentury a.s. (1999-2002) a členem správní rady Vzdělávacího centra pro veřejnou správu ČR (od roku 1996). V roce 2004 absolvoval vyšší manažerské studium (MBA) ve společném programu Sheffield Hallam University a Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT.

V roce 2004 byl zvolen do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod Český Krumlov a svůj mandát ve volbách v roce 2010 obhájil. V Senátu jsem místopředsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Kompletní životopis naleznete zde

LINK na pořad Reportéři ČT, 18.9. 2017, část Boj o vodu II, redaktor David Macháček