Pořízení, rozvoj a obnova vodovodů a kanalizací jsou v ČR v rukou měst a obcí buď přímo jako jejich majetek nebo nepřímo jako majetek jimi ovládaných společností či svazků obcí. Vlastníkům vodovodů a kanalizací ukládá zákon některé povinnosti, z nichž dvě jsou zcela zásadní.

První je postarat se, aby vodovodu či kanalizaci a s nimi spojeným stavbám a zařízením (říkejme pro názornost „trubkám“) zajistili trvalou existenci. Kdo jednou trubky vlastní, bere na sebe závazek zajistit, že budou plnit svoji funkci trvale. To znamená, že až dožijí, budou nahrazeny jinými trubkami. Protože se jedná o vysoké výdaje, musí si vlastník našetřit na obnovu už dnes z toho, co za vodné a stočné platí spotřebitelé. Druhou zásadní povinností je zajištění provozu.

Je-li vodovod tělem, provozovatel je jeho duší. Bez něho by vám voda z kohoutku doma netekla.

Také provozovateli zákon adresně ukládá mnoho povinností, odlišných od povinností vlastníka. Za co odpovídá provozovatel?

• za péči o svěřený majetek a zajištění jeho provozuschopnosti
• za kvalitu služeb a jejich nepřetržitost
• za kvalitu vody u zákazníků
• za rychlost a spolehlivost oprav na vodovodní a kanalizační síti
• za přiměřené čištění odpadních vod, tedy takové, aby do vodních toků odtékala voda v kvalitě předepsané českými zákony a konkrétním povolením
• za vedení technické dokumentace a archivování všech důležitých dokumentů a informací týkajících se provozovaného majetku a jejich poskytování investorům a projektantům
• za kontakt se spotřebitelem, tedy za provoz zákaznických linek a středisek starajících se o informovanost zákazníků
• za řádné uzavírání smluv se zákazníky
• za fakturaci vodného a stočného zákazníkům a vyřizování reklamací vůči ní
• za řešení všemožných problémů spojených s dodávkou pitné vody a odkanalizování

Dodržování těchto povinností zejména u velkých společností pravidelně kontrolují orgány státní správy jako například hygienická služba, inspekce práce, inspekce životního prostředí, Ministerstvo financí, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství a další.

Provozovatele pravidelně kontrolují orgány státní správy jako například hygienická služba či Ministerstvo financí, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství. 

Provozovatel je ten, který fakturuje zákazníkům vodné a stočné, tedy úhradu za dodávku pitné vody a odvedení vody odpadní. Z vybraných peněz jednak kryje náklady na provoz, ale také vytváří prostředky, z nichž vlastník hradí obnovu či modernizaci stávajících trubek a budování trubek nových. Je-li provozovatelem sám vlastník, objeví se tyto náklady v ceně vody ve formě odpisů a zisku, jsou-li provozovatel a vlastník dvě různé osoby, odvádí provozovatel tytéž prostředky vlastníkovi ve formě nájemného.

Vlastník může provoz trubek zajistit různými způsoby:

• Nejtransparentnější a zpravidla nejefektivnější je vypsání soutěže. Na trhu se pohybuje řada specializovaných firem, které nabízejí profesionální provozovatelské služby a jsou schopné unést všechna rizika s tím spojená. Vlastník má v tomto případě plně v rukou, jakou smlouvu s provozovatelem uzavře, jaké nástroje na jeho řízení a kontrolu si v ní vytvoří, jaká rizika na něj přenese a také jaká v ní stanoví pravidla pro určení výše vodného a stočného.
• Vlastník také může uzavřít smlouvu s veřejným provozovatelem, tedy společností, kterou on sám nebo spolu s dalšími vlastníky ovládá. V tom případě sice významně ovlivňuje každý aspekt provozu, ale zbavuje se možnosti získat soutěží vyšší efektivitu, nemá výhody z rozsahu a dopadají na něj veškerá provozní rizika.
• Roli provozovatele může konečně vykonávat i sám vlastník. Výhody i nevýhody jsou podobné jako v předchozím případě, jsou však o něco výraznější.