Jaká je nejvetší chyba českých vlastníkůvodárenského majetku?
Řada z nich dělá zásadní rozhodnutí na základěpolitického zadání a výjimkou pak nejsou tendence upřednostňovat samoprovozování bez zvážení dalších možností. 

Vlastníci přitom mají k dispozici možnosti, jak objektivněsrovnat provozní modely i data z benchmarkingu Ministerstva zemědělství. Je škoda, že nejsou v širší míře využívány. 

Jednou z povinností vlastníka je obnovovat majetek. Kde by měl odpovědný vlastník začít?
Každý vlastník má dle zákona povinnost zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodůnebo kanalizací na dobu nejméně10 let. Realitou ale je, že zdaleka ne všichni jej vypracovali. Na jedné straněse požadavky státu zpřísňují a přitom na trhu existuje početná skupina vlastníků, která neplní ani ty nejzákladnější povinnosti. Ministerstvo mnoho kontrol u menších obcí zatím neprovádělo, dnes ale avizuje změny a chce obce řádněkontrolovat i edukovat.

Každý vlastník má ze zákona povinnost řádného hospodáře. Při výběru provozovatele by měl tedy porovnat všechny varianty a vybrat tu nejvýhodnější. Pokud k tomu nedojde, vylučují se ostatní možnosti bez ohledu na to, co je pro občany výhodné. 
Jaká jsou rizika provozování vodovodůa kanalizací?
Práva a povinnosti provozovatele obsahuje zákon o vodovodech a kanalizacích. Povinnosti a s nimi spojená rizika se příliš neliší u nejmenších obecních či největšího regionálního provozovatele. Pokud nastane problém s kvalitou dodávané pitné vody, jedná se o velmi závažnou situaci aťuž provozovatel dodává vodu malé obci, nebo desetitisícům domácností. To, že je provozovatel malý, není důvod k omluvě. 

V případě samoprovozování lidé často věří iluzi, že se jedná o výhodnější řešení. 
Pokud je cena vody dotována z obecního rozpočtu nebo některé povinnosti (např. tvorba finančních prostředkůna obnovu) nejsou plněny, pak je na první pohled díky nižší cenětento způsob výhodnější. Lidé o dotování ceny nebo neplnění povinností jednoduše nevědí.

Co by měl udělat starosta, pokud chce odpovědněvybrat provozní model?
Měl by objektivněsrovnat všechny možnosti provozování vodárenské infrastruktury a s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám vyhodnotit, zda je pro danou obci výhodnější model samoprovozování, spolupráce s větším provozovatelem nebo jiná varianta. 

Je třeba si uvědomit, že každý vlastník má ze zákona povinnost řádného hospodáře. Při výběru provozovatele by měl tedy porovnat všechny varianty a vybrat tu nejvýhodnější. Pokud k tomu nedojde, vylučují se tím ostatní možnosti bez ohledu na to, co je ve skutečnosti pro občany výhodné. 

Lidé o dotování ceny nebo neplnění povinností jednoduše nevědí.
Jak objektivněsrovnat, zda je výhodnější samoprovozování nebo spolupráce s externím provozovatelem? 
Srovnání vyžaduje znalost specifik provozních modelů, legislativy a regulace oboru, a je tedy vhodné obrátit se na odbornou firmu, která má s podobným zadáním již zkušenost.

V rámci analýzy je důležité, aby bylo srovnáváno srovnatelné. Stává se, že u samoprovozování není do kalkulace započítána například část mzdy zaměstnancůobce, kteří vykonávají i činnosti spojené s provozováním, nebo do kalkulace nejsou zahrnuty náklady na obnovu infrastruktury.

Logicky nelze takovou kalkulaci objektivně srovnávat s ostatními variantami provozování, které obsahují náklady v plné výši. Odborný poradce dokáže tyto problémy eliminovat a garantovat objektivní srovnání.

Dají se výsledky zobecnit?
V některých případech ano. Pokud obec sousedí s regionem, kde působí větší provozovatel, a uplatňuje solidární cenu, bude pro tuto obec zřejměvýhodnější provozování takovým subjektem. Výhoda při větším rozsahu je ve vodárenství obrovská. 

Často se jedná o politický mýtus, když obce tvrdí, že budou majetek provozovat levněji než externí provozovatel. Pokud to nepodloží konkrétní kalkulací, nelze tomu věřit. 
Kdy se naopak vyplatí spíše samoprovozování?
Čím je provoz jednodušší a potřebuje méněodborných zásahů, tím je samoprovozování výhodnější. Pokud je obec schopna efektivnězajistit provoz prostřednictvím svých lidských zdrojůs podporou odborného zástupce, pak se může jednat o vhodnou variantu provozování. 

Pokud ale porovnáme samoprovozování a provoz externí společností uplatňující solidární cenu, pak bude s vysokou pravděpodobností cenověvýhodnější provoz externí firmou. V tomto případě totiž provozovatel rozpočítává náklady do ceny uplatněné napříčcelým regionem, což může zvýhodnit právěmalé obce. 

Často se jedná o politický mýtus, když obce tvrdí, že budou majetek provozovat levněji než externí provozovatel. Pokud to nepodloží konkrétní kalkulací, nelze tomu věřit.

Malí provozovatelé jsou v médiích často oslavováni. Je to díky nedostatku informací o tom, jak ve skutečnosti fungují?
Někteří obecní provozovatelé plní své povinnosti a dotační podmínky jim jiné varianty ani neumožňují. 

Řada malých provozovatelů ale své zákonné povinnosti neplní z důvodu neznalosti nebo nečinnosti. Pro takové obce pak může být snadnější zvolit model samoprovozování a získat tak politické body tvrzením, že jde o výhodnější řešení. Že to ve skutečnosti může být jinak, už pozná málokdo. 

Jaké jsou důsledky pro české vodárenství?
Vodárenský obor v České republice se posune dál pouze v případě, že si všichni budou rovni. Stát musí vyžadovat plnění zákonných povinností nejen u velkých, ale i malých provozovatelů. Ministerstvo zemědělství už určité náznaky změny prezentovalo. Věřme, že bude tímto směrem postupovat i nadále.