Sucho přitom postihlo Českou republiku už před lety, vody bylo ale tehdy zdánlivě dostatek v důsledku její dlouhodobě klesající spotřeby. Za posledních třicet let se snížila jednotková denní spotřeba ze 171 litrů na pouhých 88 l/os. a den a podobná situace je i v průmyslu. Dnes už je spotřeba vody na hranici hygienického minima obyvatel a její další pokles je nereálný. Bohužel státní orgány přes varování odborníků takzvaně usnuly na vavřínech a situaci řeší až dnes.

„Ano, snížená poptávka po vodě sice dosud do určité míry kompenzovala úbytek zdrojů, dnes jsme ale v situaci, kdy je nutné tento problém řešit,“ navrhuje Ondřej Beneš, obchodní ředitel společnosti Veolia Česká republika zodpovědný za oblast vody.

„Účinná opatření proti suchu je nutné hledat také v péči o zemědělskou půdu. Bezohledná devastace zemědělské krajiny posledních 70 let nás dovedla do stavu, kdy půda není takřka schopna vsakovat srážky, což velmi negativně ovlivňuje stav podzemních i povrchových vod,“ upozorňuje na důvody současného stavu Jiří Lipold, technický ředitel společnosti ČEVAK. 

„Je třeba pracovat na realizaci opatření, která dokážou lépe zadržovat vodu v krajině. Příroda nám v současnosti do značné míry vrací to, jak neodpovědně a necitlivě jsme se k ní v uplynulých obdobích věnovali. Na úrovni měst a obcí bychom se měli zaměřit na efektivnější využívání srážkové vody pro její uplatnění ve veřejném prostoru místo rychlého odtoku z města pryč,“ doplňuje Marek Siebrt ze společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace.
Je třeba pracovat na realizaci opatření, která dokážou lépe zadržovat vodu v krajině. Příroda nám v současnosti do značné míry vrací to, jak neodpovědně a necitlivě jsme se k ní v uplynulých obdobích věnovali.

„Dalším velkým cílem vodního hospodářství by také mělo být propojování skupinových vodovodů,“ navrhuje Ondřej Beneš. „Je potřeba pracovat na propojování jednotlivých systémů, díky čemuž by bylo možné transportovat vodu z míst, kde jí je pro výrobu pitné vody dostatek, do oblastí, kde jí je především kvůli napjaté situaci u lokálních, často podzemních, zdrojů naopak nedostatek,“ vysvětluje Marek Siebrt.

„Propojení vodárenských soustav je velmi účinná metoda pro zvýšení odolnosti vodovodních systémů proti selhání. Z nedávné doby pochází například propojení vodovodů lokalit Frymburk, Lipno nad Vltavou a Loučovice,“ poukazuje na příklad z jihu Čech Jiří Lipold.

Další příklady najdeme ve východních Čechách. Pod taktovkou Královéhradecké provozní (člen skupiny Veolia) proběhlo propojení vodárenských soustav společností Vak Pardubice (veřejný provozovatel), VaK Náchod (veřejný provozovatel) a VS Chrudim (člen Energie AG). Dále pak ve středních Čechách je možné díky propojení dopravovat vodu ze Želivky přes Prahu do Berouna i Dvora Králové, tedy více než 100 km, a to při zachování potřebné kvality. Propojení realizovaly společnosti Pražské vodovody a kanalizace (Veolia) a VaK Beroun (Energie AG).
Je potřeba pracovat na propojování jednotlivých systémů, díky čemuž by bylo možné transportovat vodu z míst, kde jí je pro výrobu pitné vody dostatek, do oblastí, kde jí je především kvůli napjaté situaci u lokálních, často podzemních, zdrojů naopak nedostatek.

Velké problémy s nedostatkem vody mají ale i obce, které využívají lokální zdroje vody a nejsou na vodárenské soustavy napojeny. „Řada míst využívající pro výrobu pitné vody lokální zdroje by se bez problémů mohla připojit na centrální – nadřazené vodovodní systémy. Místo technických nebo ekonomických aspektů tomu ale často brání politika,“ připomíná Marek Siebrt.

Které oblasti sucho postihuje nejvíce? Určitým vodítkem je průběžné mapování regionů, které jsou na problémových zdrojích závislé. Skvělý informační zdroj je k dispozici na portálech www.suchovkrajine.cz či voda.gov.cz. Například mapa s nasyceností půdy vodou poukazuje na problémy na jižní Moravě, kde je nejen deficit zdrojů, ale také intenzivní zemědělství.