V těchto zemích se recyklovaná vody používá k doplňování podzemních nebo povrchových zdrojů vody (přehrady). V Brazílii a Indii se o podobných projektech uvažuje. Podle doporučení zdravotnických a ekologických institucí je tento postup bezpečný (WHO 2017, US EPA 2012 a 2017, Water Research Australia 2019). Předpisy pro pitnou vodu v každé z těchto zemí platí i pro vodu vyrobenou z vyčištěných odpadních vod.

„Fork to fork“ (česky: z vidlí na vidličku)

Evropské nařízení ze dne 25. května 2020 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody stanoví čtyři třídy kvality vody pro využití k závlaze plodin. Ekonomická závlaha plodin a opětovné využití odpadních vod pro závlahu by mohlo mít největší vliv na snížení objemu vody čerpaných ze zdrojů. Toto nařízení, které platí v celé Evropě, vychází ze strategie „z vidlí na vidličku".

Tento text sjednocuje požadavky na úrovních srovnatelných s parametry nastavenými v Austrálii a Kalifornii.

„Tento text sjednocuje požadavky na úrovních srovnatelných s parametry nastavenými v Austrálii a Kalifornii. Francie, Španělsko, Itálie, Malta, Kypr a Řecko budou muset „aktualizovat“ svoji legislativu a země, které se nebudou chtít podrobit, budou muset prověřit svoje zemědělské postupy a zjistit, zda nařízení neporušují,“ vysvětluje Dominique Gâtel, ředitel skupiny Veolia divize Voda pro vztahy s veřejností.

Francouzské předpisy stanovují pro závlahu plodin či zeleně čtyři třídy kvality upravené odpadní vody: A, B, C a D podle hygienických ukazatelů. Požadovaná kvalita vody závisí vždy na účelu využití, tj. druhu plodiny, její následné úpravě a na systému zavlažování. Například pěstování zeleniny, ovoce a plodin, které se konzumují zasyrova, vyžadují vodu s třídou kvality A, u které jsou požadavky nejpřísnější. Naproti tomu při lokalizované závlaze plodin, které se zpracovávají, aniž by přišly do přímého styku s vodou (např. kapkové zavlažování vinné révy), postačuje třída kvality C.