V úvodním vystoupení Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR, v prezentaci „Aktuální výzvy ve vodárenství shrnul současnou situaci v oboru vodovodů a kanalizací“ a zdůraznil zejména fakt, že díky masivním investicím do vodárenství pijeme kvalitní vodu a řadíme se tak mezi nejvyspělejší státy. Ředitel SOVAK ČR podotknul rovněž, že trend municipalizace skončil a konkurence je naopak prospěšná. Stále však zůstává řada problémů k řešení, dochází k neplnění plánů obnov, vybrané finanční prostředky nejsou plně investovány, vodné a stočné bývá nízké a neodpovídá nákladům. K dalším zmiňovaným nedostatkům patří absence motivačního systému, zpolitizování oboru či správné nastavení dohody s provozovatelem, pokud spravuje majetek obce.

Ing. Jan Kříž, náměstek pro řízení sekce fondů EU, finančních a dobrovolných nástrojů Ministerstva životního prostředí v přednášce „Dotační financování vodárenské infrastruktury: aktuální stav, výhled do dalšího programového období“ se zaměřil na nové výzvy oboru vodovodů a kanalizací, k nimž patří adaptace, decentralizace, de-atomizace, obnova, léčiva či kaly a znovuvyužití vody. Zásadním problémem je přílišná atomizace, provozovatelů a vlastníků je mnoho, což ztěžuje regulaci. Jak Ing. Kříž podotknul, menší sídla negenerují prostředky na obnovu a narůstá tak vnitřní dluh, jak ukazují výsledky benchmarkingu Ministerstva zemědělství. Je třeba hledat cesty ke sdružování a motivování větších i menších celků k tomu, aby území bylo spravováno pod jedním systémem. Jen tím bude zaručena kvalita a kvalifikovaná obsluha.
Menší sídla negenerují prostředky na obnovu a narůstá tak vnitřní dluh, jak ukazují výsledky benchmarkingu Ministerstva zemědělství.

Myšlenku podpořil i další z přednášejících Ing. Jindřich Král, předseda představenstva Vodárenské akciové společnosti a.s. (VAS). Ve své prezentaci se zaměřil na ekonomické vyhodnocení ČOV provozovaných společností VAS z pohledu udržitelnosti infrastruktury. Analyzováno přitom bylo 151 čistíren, které jsou v provozu, jen jedna přitom funguje v režimu veřejné služby. Velikost čistírny, která generuje prostředky na obnovu, by měla mít více než 1 500 ekvivalentních obyvatel (EO). Plné udržitelnosti se dosáhne až při 12 800 EO. Svazky, kde fungují velké čistírny nad 10 000 EO, dokážou dorovnat provoz těch menších. Je tedy rozumné snižovat počet vlastníků a začleňovat je do velkých celků. Ing. Král podotknul, že aby byl obor udržitelný, je zapotřebí minimálně okresních celků.
Ing. Král podotknul, že aby byl obor udržitelný, je zapotřebí minimálně okresních celků.
Kompletní článek naleznete sovak.cz