V praxi je to tak, že vlastník vodárenské infrastruktury, tedy město, schvaluje cenu vody. Při určení její výše hraje významnou roli finanční částka, kterou město potřebuje na rekonstrukci a výstavbu nového potrubí. Podle výše potřebných investic je pak určena cena vody, kterou zákazníci zaplatí. Pokud se město rozhodne neobnovovat či nestavět, může být cena vody poměrně nízká. A naopak pokud město chce obnovovat a budovat nové vodovody, modernizovat čistírnu atd., může být cena vody navýšena. Vodné a stočné vybírá od zákazníků provozovatel a její velkou část převádí na města a obce, vlastníky infrastruktury, v podobě nájmu.
Vodné a stočné sice vybírá provozovatel, výrazná část těchto peněz ale skončí u vlastníka. A právě z těchto peněz se platí obnova potrubí i kanalizace.

Kolik prostředků směřuje do obnovy?
„Z vybraného vodného a stočného se 38 procent vrací zpátky na obnovu a rozvoj vodárenského majetku. V roce 2016 to představovalo 13,7 miliardy korun,“ uvádí ředitel Vlasák. Objem těchto prostředků se u odpovědných vlastníků veřejných vodovodů a kanalizací každoročně zvyšuje.

 

Proč se tedy mluví o tom, že infrastruktury není v některých oblastech stále v dobrém stavu?
Bohužel nám z dob socialismu zůstaly sítě ve vybydleném stavu. Před rokem 1989 byla infrastruktura ponechávána bez oprav a potřebné obnovy. Po revoluci jsme tak zdědili doslova vybydlené vodovodní potrubí a kanalizaci s deficitem investic v řádu desítek miliard korun.

Tento stav se ale postupně zlepšuje a dnes řada větších vodárenských celků už v ceně vody vytváří dostatečné prostředky nejenom pro obnovu jimi spravovaného majetku, ale i pro jeho rozvoj. Na řadě míst České republiky už je tedy vodovodní potrubí a kanalizace v dobrém stavu.

Výjimkou jsou podle aktuálních informací Ministerstva zemědělství jen některé malé lokality s nízkou cenou vody. V těchto případech se netvoří dostatečné rezervy na obnovu majetku či dochází k dotacím z obecních rozpočtů. To se bohužel dříve či později odrazí ve výrazně větším počtu havárií a ztrátách vody. Jediným řešením pro dosažení soběstačnosti pak bude výrazné skokové zvýšení vody.

Bohužel některá města se nepoučila a cenu vody stále drží nízkou. Jsou od občanů chválena, ale platí za to velkou cenu - vybydlují infrastrukturu.

Zdroje: ročenka MZe VaK 2016, zpráva z projektu Benchmarking MZe, SOVAK ČR